čtvrtek 15. srpna 2013

Ideální trailová bota: běžecký svatý grál

Stále častěji řeším otázku, jakou obuv zvolit na dlouhé trailové a horské závody. Zatím se mi ještě nepodařilo najít jednoznačnou odpověď. Je jasné, že neexistuje bota, která by byla univerzálním řešením pro všechny běžce na všechny typy závodů, je tu ale několik klíčových vlastností, které by měla každá dobrá bota splňovat. Jaké to jsou?

Prodyšnost

Při několik hodin, nebo i dní trvajících závodech, které jsou vedené mimo silnice je pravděpodobnost, že narazíte na nějakou tu vodu hodně vysoká a dobrá trailová bota společně s kvalitní a dobře padnoucí ponožkou by s tím neměla mít nejmenší problém. Voda by ideálně měla odtékat, nedržet se v botě a textilní svršek boty by měl rychle schnout. Pokud se vám už po chvíli v mokrých botách dělají puchýře, je něco špatně. V mokrých botách se bez puchýřů dá běžet i 50km viz letošní Valašský Hrb.

Existují sice Gore-Texové boty, které vodu dovnitř nepustí a drží nohy v suchu, v letních obdobích je ale rozhodně nedoporučuji. Membrána sice nepustí vodu dovnitř, ale nepustí jí ani ven a tak vám do bot sice nenaprší, zato si je pořádně zapotíte a ve výsledku to vyjde nastejno. Membrána navíc svršek dost "zkazí", bota je pak výrazně tužší a pomalejší.

Samočistící vzorek

S nepřízní počasí souvisí kromě vody také bahno, které umí být ještě nepříjemnější. Každá kvalitní trailovka je vybavená tzv. samočistícím vzorkem a tak se bláto na botu nenabaluje a boty netěžknou. Naopak, po pár krocích by měly nečistoty opadat. Naštěstí takovouhle konstrukcí podrážky dnes disponují snad už všechny, nebo minimálně většina krosových modelů. Pokud musíte bahno z bot složitě dostávat, jako když ho potkáte v hladkých silničkách, na kterých se drží jak lepidlo, opět není něco v pořádku a je čas na změnu.

Tlumení a opora

Při dnešním rozmachu minimalismu jsou i trailové boty výrazně lehčí a s nižší podrážkou, než tomu bývalo dřív. Je potřeba si ale určit rozumnou mez, za kterou už není dobré se při výběru krosové boty na dlouhé vzdálenosti dostat. Mezi hlavní parametry patří tzv. drop - rozdíl výšky mezi patou a špičkou, celková výška tlumení a použitá tlumicí technologie. Nejrůznější pronační klínky v trailových botách plní při běhu po nerovném povrchu spíše psychologickou funkci.

Minimalismus do hor nepatří

Myslím si, že minimalismus do hor nepatří a člověk by musel mít nohy z kamene, aby zvládl 50km v tatrách v 3mm šlupkách. Pokud se bavíme o minimalismu, mám na mysli boty s maximálně 1cm zdvihem a tím i minimálním prostorem pro ochranu chodidla před vnějšími vlivy. Není ojedinělé, když na závodech v tatrách po 30-40km předbíháte lidi ve VFF, nebo NB minimus, kteří z kopce v náročném terénu nejsou schopní běžet a pomalu ani jít. Lidské chodilo je sice dokonalý stroj, ale bylo navrhováno na měkkých afrických pláních. V Alpských  a Tatranských sutích je potřeba mu trochu pomoct.

Ani opačný extrém ale není ideální. Několikacentimetrový špalek pod patou činí botu sice velmi pohodlnou, ale zároveň méně stabilní a nohu tak náchylnější k zvrtnutí na kamenech. Ideální drop (rozdíl mezi patou a špičkou) vidím mezi 6 a 10 mm a výšku v patě okolo 20 až 25mm. Běžcům, kteří milují nulový profil za každou cenu bych doporučil boty sice s 0mm dropem, ale zároveň rozumně odtlumené - viz například značka Altra. Bohužel ale nevím o žádné takové botě na českém trhu.

Rychlost

S mírou tlumení úzce souvisí i rychlost boty, která je často u trailových modelů Achillovou patou. Nejlepší trailový běžci, kteří přišli do hor ze silnice často běhají po horách v silničních botách, protože jim dovolí běžet snáz a rychleji za cenu nižšího pohodlí a ochrany. Většina z nás ale ocení spíše to pohodlí v podobě výztuhy proti proražení, zpevnění svršku proti nakopnutí a další vychytávky, které sice výrazně promluví do svižnosti boty - nejvíce je to znát při běhu na tvrdém povrchu - zato není problém v takové botě skákat po kamenech desítky hodin.

Trakce

Poslední a dle mého názoru klíčová vlastnost je přilnavost a spolehlivost boty na různých površích. Nejkritičtější bývají mokré kameny a bahno. Uklouznutí na mokré suti může mít fatální následky a podkluzování v bahně zase běh výrazně zpomaluje a běžce vyčerpává. A právě ideální přilnavost  je vlastnost, které se u trailové boty dosahuje nejhůře a kvůli které je výběr tak složitý. Spolehlivosti na měkkém podkladu dnes pomáhá asymetrický tvar gripů v podrážce umístěných tak, aby směrem nahoru i dolů byla trakce maximální, pokud se ale dostaneme na skálu, jediné na čem závisí je použitá směs, tady platí, že čím měkčí, tím lépe drží.

Konkrétní nabídka

Pojďme se podívat, jak to vypadá s konkrétními modely, s jejich dostupností a všemi klady a zápory. Dvě přední trailové značky Salomon a Inov-8 za poslední dva roky ušly obrovský kus cesty a nabízí špičkové boty, ale ani další výrobci, kteří nejsou s během mimo silnici tak často spojovaní nezůstávají příliš pozadu.

Inov-8

Tahle britská značka zhruba před rokem přišla s modelem, který tady dlouho chyběl. Jedná se o koncept Trailroc, který je přímo stvořený pro středoevropské stezky i horské pěšiny našich východních i jižních sousedů. Na výběr je od nejlehčích stopadesátek, které úplně postrádají mezipodešev a tím i jakékoliv tlumení až po nejtěžší, ale pořád krásně lehké 255ky. Na dlouhé závody (maraton a více) bych jednoznačně doporučil pouze verzi Trailroc 255, lehčí varianty už jsou příliš tenké a tvrdé - ideální spíše na kratší a svižnější běhy.

Trailroc 255

Všechny Trailrocy mají podrážku tvořenou třemi různými směsmi kvůli maximálnímu záběru a ochraně vždy tam, kde je to nejvíc potřeba. Nejměkčí směs na špičce zajistí maximální trakci a nejtvrdší pod podélnou klenbou zase adekvátní ochranu. Trailroc podle mých zkušeností perfektně drží na měkkých i tvrdých podkladech, ale setkal jsem se i s názorem, že "proklatě kloužou". I tak bych je řadil k těm spíše spolehlivějším botám. Trailrocy se za rok své existence neuvěřitelně rozmohly a na startu každého horského závodu je má na nohách nezanedbatelné množství běžců i to se dá brát jako zajímavé měřítko jejich kvality.

Trailroc 255 od 2 840,-

Salomon

Možná díky rostoucímu vlivu Inov-8 a jejich "méně je více" přístupu, možná díky Kilianovi a jeho požadavcích na ideální botu, možná přirozeným vývojem se i Salomon dostává k výrobě lehčích a kontaktnějších bot. Dříve v nabídce tohoto horského giganta dominovaly modely XT wings a jejich S-labová závodní verze. Obě tyto boty jsou spíš buldozer s pořádným zdvihem, který projede vším za každých podmínek. Bota je to ale už hodně těžká a robustní ideální spíše na stovky a stomílovky, než na závody dlouhé 50km.

Koncept Sense

Dnes už je situace odlišná. Nejznámější botou posledních pár let je bezesporu Salomon Sense, které oproti XT wings přistupují k běhu po horách z úplně opačné strany a značně se přibližují botám z dílny Inov-8. Dominantou Sense je nízká váha a větší kontakt s podložkou. Nejzajímavější volbou je dle mě Salomon Sense Ultra, které oproti původním Sense jsou více vytlumené a i svršek vydrží podstatně víc, než originální bíločervená závodka. Ale pozor, pořád je to proklatě lehká bota a pokud na tento typ obuvi nejste zvyklý, může vás pěkně vytrestat. V příští sezóně se navíc můžeme podle fotek těšit na verzi Sense se softgroundovou podrážkou, která se víc hodí do měkkého povrchu.

Sense Ultra od 3 250,-

Brooks

U nás nepříliš známá značka, která dominuje severoamerickému trhu a je proslulá svými gelovými, extrémně pohodlnými botami. V trailovém segmentu je nejvíce proslavil Scott Jurek, který v nich dlouhá léta kraloval světovému Ultratrailu. Na dlouhé závody je jasná volba model Cascadia, který je stále lehký a nízký a zároveň dostatečně odtlumený, aby se v nich dala uběhnout bez potíží libovolná vzdálenost. Co se přilnavosti týče, v bahně drží naprosto perfektně, ale na mokrých skalách už to není úplně ono, v tom vidím jejich jedinou a největší nevýhodu. Nevím ale, jestli se za poslední dva roky s novými verzemi nezměnila použitá směs k lepšímu.

Další volbou je Brooks Pure Grit, které ocení běžci milující lehké boty (274gr/UK8) s nižším dropem (4mm). Celá řada Pure je hodně zajímavá svou váhou, nízkým dropem, ale neuvěřitelnou pohodlností. Jediný problém krosových bot značky Brooks je jejich obtížná dostupnost na českém trhu.

Cascadia

Pure Grit


Asics

Notoricky známá silniční značka je často vidět i na nohách borců běhajících terénní závody. Podobně jako Brooks i Asics tlumí gelem a tak jejich hlavní výhodou bude především velké pohodlí, které je vykoupené nižším kontaktem s podložkou a nižší rychlostí. Mezi nejvážnější kandidáty do hor od značky Asics řadím model Fuji-Trainer 2 s ideálním poměrem tlumení (25mm pata) a váhy (275gr). Pokud mohu soudit podle silničních modelů, tak i Asicsem používané směs v podrážce kvalitně drží na nejrůznějších površích.

Fuji-Trainer 2 od 2 499,-


La Sportiva

Další, na českém trhu bohužel problematická značka je Italská La Sportiva. Podle toho, co jsem měl možnost vidět a slyšet od běžců, kteří v této značce běhají, jedná se o dravé, lehké boty s absolutní trakcí na mokrém a tvrdém podkladu. Nejlepším důkazem jsou videa s Tonym krupičkou při jeho běhu po skalách, kde dává přednost La Sportivám na úkor New Balance, ve kterých jinak běhá prakticky vždy. Aktuálně  nabídce La Sportivy dominuje model Anakonda s váhou 286gr a dropem 4mm. Snad se Anakondy jednou dočkáme i v českých obchodech

Anakonda

Adidas

Možná jste zaregistrovali, že v probíhající sezóně na skyrace závodech se na čelních místech místo bíločervených barev Salomonu častěji a častěji objevovaly žluté barvy letošního Adidasu. Zasloužil se o to Luis Alberto Hernando a dokazuje, že i Adidas dokáže vyrobit vybavení, které obstojí v náročných horských podmínkách. Adidas začal v posledních několika sezonách spolupracovat s firmou Continental, která dodává směs pro jejich podrážky. Toto se velmi výrazně projevilo na trakci nových modelů. Platí to nejen pro silnici, kde závodní modely drží i na mokru jak přibité, ale i v trailu. Stejně jako podrážky prošel radikální změnou i model XT 4, který se od druhé verze změnil k nepoznání a dospěl v lehkou, svižnou závodně orientovanou krosovku s agresivním gripem vhodnou i pro dlouhé běhy náročným terénem. Její jedinou nevýhodou může být úzký střih a použité lehké materiály, které nedosahují až tak vysoké životnosti.


New Balance

Poslední, ale rozhodně ne nejméně zajímavou volbou jsou boty značky New Balance. NB měli v nedávné minulosti dva milníky, první z nich byl uvedení řady Minimus ve spolupráci s Tonym Krupickou a druhý využívání tlumicí pěny Rev-Lite. Obě tyto události posunuly značku o obrovský kus dopředu. Dlouhou dobu byla pro běh mimo silnice volba číslo jedna bota MT101, kterou později nahradil model MT110. 101 už se nevyrábí vůbec a 110 se bohužel do ČR nedováží, zbývá nám tu tedy nejnovější kousek a to lehoučké MT1010. Na trasy delší než maraton je to ale bota možná až příliš lehká a dal bych přednost modelu MT910, který je ekvivalentem oblíbených silničních MR890 a na déle trvajících závodech poskytnou více ochrany, než jejich lehčí kolegyně.

MT 1010 od 2 280,-
MT 910 od 2 280,-

Závěr

V drtivé většině zmíněných možností se vždy musíme rozhodnout mezi rychlostí a pohodlím. K dispozici jsou perfektně držící závodně laděné modely i pomalejší, ale pohodlnější alternativy. Finální výběr pak už vždy závisí na konkrétním běžci a jeho osobních preferencích. Přeji šťastnou ruku při výběru.

středa 3. dubna 2013

Adidas Energy Boost: Běžecká bota, nebo reklamní bublina?

O tlumicí pěně Boost, novince letošního jara od společnosti adidas, slyšel už asi každý. Nekonečná energie, nový způsob běhu, revoluce v odpružení... A dalo by se pokračovat, adidas rozhodně superlativy nešetří. Jaká vlastně je tahle nová adidaska? Zařadí se po bok svých „revolučních“ předchůdců, po kterých se brzy po vypuštění do světa slehla zem, nebo opravdu určí směr, jímž se budou tlumené boty ubírat?

O co vlastně jde

Boost sám o sobě není žádnou šíleností, na které jsme byli zvyklí především od Reeboku. Žádné kosmické tvary a konstrukce s inovativními digitálními technologiemi. Na první pohled je Boost obyčejná pěna, úplně stejná jako ta, kterou používají ostatní výrobci, až na to, že vzhledem trochu připomíná polystyren (S polystyrenem pochopitelně nemá zhola nic společného). Veškerá kouzla se pak dějí výhradně v této pěně a žádný inteligentní čip, ani jinou futuristickou technologii tady nehledejte. Mezi hlavní výhody Boost pěny výrobce řadí především vysokou energetickou návratnost, stabilitu v různých prostředích a vysokou výdrž. Jak je to ale doopravdy?

Skákající kulička

Pamatujete na jednu ze stěžejních scén reklamní kampaně adidasu? Tři kuličky puštěné na tři různé povrchy. Beton, standardní EVA pěnu a Boost. Kulička se opravdu odráží přesně tak, jak je to natočené, žádný fígl v tom není, sám jsem měl možnost si to vyzkoušet. Je to ale pro běžce k něčemu dobré? Nemám tušení. Nedokážu posoudit, jestli fakt, že se těleso od pěny (a tím i pěna od tělesa) odráží větší silou může nějak reálně pomoci při běhu. Jasné je jen to, že každý trénink a každý závod si stále budete muset odběhnout sami a případná podpora ať už formou kompresního oblečení, zázračného tlumení, nebo jiné technologie bude hrát vždy pouze velmi malou roli.


ANO, nebo NE

Sousta lidí tyto boty zavrhne už jen kvůli intenzivní a agresivní marketingové masáži. Energy Boost sám o sobě ale není špatná bota (pokud od něj člověk neočekává zázraky, které slibuje reklama) a od tradičních běžeckých bot se výrazně neliší. Nedovedu si představit, jak by Boost mohl jakkoliv posunout běžecký styl, stejně jako si nedovedu představit, jak by mohl způsobit jakoukoliv jinou, než technologickou revoluci. Určitě se ale nedá říct, že Energy Boost by byla nepoužitelný špalek, ve kterém se nedá pořádně běhat.

Cílová skupina

Už od uvedení Boostu na trh si s touto otázkou lámu hlavu. Komu je vlastně tahle bota určená, komu jí doporučit a komu ne. Energy Boost je v tomto směru trochu kočkopes. Bota jako taková je enormně měkká a s dropem rovných 10mm (12mm / 22mm) se podobá spíše objemovému modelu. Tomu odpovídá i váha 282g/UK8, to na „lehkou a svěží“ botu není zas tak málo (doporučuji porovnat s příklady hmotností uvedenými v článku o závodních botách). Oproti tomu ale samotný adidas slibuje spolu s pohodlím také rychlost. Osobně bych si Energy Boost na závod, nebo tempový trénink nevzal (zde preferuji poněkud tvrdší a tužší materiály). Pokud někdo dává přednost pohodlí před intenzivnějším kontaktem, pak v tom problém nevidím.

Jako nejvhodnější volbu vidím Energy Boost pro běžce libovolného stylu, věku a výkonnosti, kteří hledají botu na tvrdé povrchy, která jim poskytne maximální pohodlí, ale zároveň nebude výrazně překážet, když budou chtít zrychlit.

Reálné vlastnosti Boostu

Pohodlí

Adidasu se povedlo vytvořit snad první opravdu měkkou a pohodlnou botu. Především oproti původní technologii - Adiprenu - je to rozdíl velmi markantní. Obě adidasem používané pěny tak stojí na opačném pólu. Co se měkkosti týče, najdeme něco podobného jen s velkými obtížemi. Částečně by se Boost dal přirovnat ke gelovým botám Brooks, ale nebude to srovnání úplně přesné.

Největší výhoda Boostu je zároveň i jeho největší slabinou. Ne každému musí taková bota vyhovovat a obzvlášť jestli dáváte přednost citlivějšímu dopadu a intenzivnějšímu kontaktu s podložkou, Energy Boost vás pravděpodobně neosloví.

Střih

Další významné plus spočívá v techfit svršku. U boty Energy Boost najdete místo klasické síťoviny strečový a nohu obepínající, přizpůsobivý materiál. žádné švy, které by tlačily, ani těsná konstrukce. Otázkou je, co tento materiál vydrží a za jak dlouho se začne trhat.

Ať už se ale techfit svršek vydrží libovolný počet kilometrů, rizikem zůstávají lepené švy, které hrozí rozlepením u běžců, kteří mají hodně široké chodidlo a napnou svršek boty přes šířku podešve. Toto ale platí u úplně každé lepené boty, kterých je dnes čím dál tím víc.

Stabilita materiálu

Ve srovnání s Adiprenem (EVA pěna), jenž adidas používal a stále používá pro drtivou většinou svých běžeckých bot má Boost obrovskou výhodu v tom, že se v různých prostředích chová stejně. Adiprene měl velké potíže zvlášť v zimě, kdy se z něj při teplotách hluboko pod bodem mrazu stávala bezmála cihla. Toto by u Boostu hrozit nemělo.


Výdrž

Osobně jsem zatím neměl možnost boty s Boostem oběhat, ale kolega si je bral hned, jak se dostaly do oběhu a podle všeho si na rozdíl od EVA pěny si Boost zachovává své vlastnosti na stále stejné úrovni i po několika stech kilometrech. Jestli se ale adidasu povedlo vytvořit neoběhatelnou botu, můžeme se velmi brzo dočkat jejího stažení z prodeje, nebo alespoň úpravy materiálu, aby se životnosti trochu pomohlo :-). Účinným prostředkem při snižování životnosti by mohl být již zmiňovaný techfit svršek, ale na podobné soudy je ještě brzy. Toto se uvidí teprve ve chvíli, až stihne Energy Boost vyběhat, případně roztrhat vyšší počet běžců.

Závěrem

Nebyl bych k materiálu adidas Boost zbytečně skeptický, stejně jako každá jiná bota, i tato si najde své kupce a rozhodně se nejedná o žádnou technologickou stylovou hračičku, která by se nedala používat při plném tréninkovém zatížení. Velkou nevýhodu vidím v ceně, která se blíží čtyřem tisícům. Nutno podotknout, že i tak se Energy Boost více než dobře prodává a marketing na tom má jen částečný podíl.

Hlavní příčinu, proč se Boostu daří vidím v univerzálním střihu, který padne velkému množství běžců a především abnormální měkkosti. Atributu, který je obzvlášť pro rekreační běžce klíčový.

Osobně se těším na srpen, kdy má přijít na trh Boost verze mé oblíbené závodky Adios 2 a to by dost možná mohla být opravdu zajímavá kombinace.

Otázka do davu

Co vy si myslíte o této novince letošního roku? Budeme se s Boostem a podobnými materiály setkávat i v budoucnu, nebo je to výkřik do tmy a za pár let si ani nevzpomeneme na jeho jméno?

středa 27. března 2013

Sportovní výživa #1: pohon pro vaše nohy

Vytrvalostní běh je energeticky velice náročná aktivita a v momentě, kdy překročíme určitou hranici vzdálenosti, nebo času, dostáváme se do fáze, kdy je potřeba ztracenou energii a tekutiny doplňovat přímo během výkonu. Nemusí přitom jít nutně o závod. Sportovní výživu stejně dobře využijeme i v tréninku. První díl seriálu se zaměří na energetické gely.

Především na to, k čemu jsou, nebo nejsou dobré. Probereme základní typy gelů, na které můžete narazit. Rozebereme jejich složení a podíváme se na konkrétní značky a produkty.

Nechci se pouštět do detailního rozboru, co přesně se v lidském těle při zátěži děje. V tomto směru jsou mé vědomosti značně omezené. Pro zjednodušení prosím přijměme fakt, že existují dvě tepová pásma. První, aerobní, kdy jsou tepy nižší a tělo bere prvních cca 20 minut energii z cukrů a později převážně z tukových zásob. V druhém, anaerobním pásmu, je tepová frekvence výrazně vyšší a tělo už nedokáže brát energii z tuků a zpracovává výhradně cukry. Ve chvíli, kdy cukry dojdou, začne brát energii z bílkovin a tady začíná problém.

Proč gel

Dokud budeme běhat pouze krátké tratě, je energetický gel prakticky zbytečná záležitost. Měli bychom mít v těle dostatek potřebných látek k pokrytí veškerých výdajů. Ať už to bude běh o nízké, nebo vysoké intenzitě, potřebné množství cukrů a tuků tělo bez problémů poskytne.

S rostoucím časem výkonu ale přestávají naše tělesné zásoby stačit a je třeba je průběžně doplňovat. Každý běžec už určitě zažil, že mu takzvaně „došlo.“ Nohy ztěžkly, začaly pálit a odmítaly dál nést v požadovaném tempu. V momentě, kdy k tomuto dojde, je už zpravidla na nějaký gel pozdě, proto je vždy lepší tomuto předcházet rovnoměrným přísunem energie. A právě zde hraje hlavní roli energetický gel, který je navržený tak, aby rychle dodal všechny potřebné látky v adekvátním množství a nedošlo tak k jejich úplnému vyčerpání.

Gel versus sušenka

Možná si říkáte, že místo gelu je možné dát si obyčejnou čokoládovou tyčinku a vyřešit tím problém s nedostatkem cukru. Není ovšem cukr jako cukr a jednoduché cukry použité v gelech se mnohem rychleji vstřebají a dodají energii tam, kde je jí třeba. Než byste strávili obyčejnou sušenku, bylo by už pravděpodobně po běhu.

Ale vždyť je to chemie

Je a není. Standardní gel je bezesporu umělý výrobek. Zároveň je však složený z látek, které přijímáme v běžné stravě. Nejobvyklejšími přísadami jsou jednoduché cukry (fruktóza), aroma, barvivo a konzervanty. Některé gely jsou doplněné o látky jako guarana, vitamíny, sodík, draslík, nebo aminokyseliny. Nic, co by nebylo běžné v jakékoliv balené potravině.

Rozbouřený žaludek

Ne každému může udělat konzumace energetických gelů udělat dobře. Najde se spousta běžců, kteří je nesnesou a gely jim způsobují křeče do žaludku, průjem a další nepříjemnosti. Takto mohou gely místo slibované dávky energie člověka výrazně zpomalit, nebo úplně zastavit. Nedá se předem odhadnout, co konkrétnímu sportovci sedne, nebo co mu naopak udělá zle. Jedinou cestou je zkoušet, zkoušet a zase zkoušet. A to vždy výhradně při tréninku. Brát si na závody neozkoušený gel může mít na výkon fatální dopady, které není radno podceňovat. Kromě vlivu na zažívání je důležitá i chuť, konzistence a další parametry gelů, které vám mohou konzumaci znepříjemnit.

Přírodní alternativa

Energetický gel není jedinou možností, jak energii v průběhu výkonu doplňovat. Problém spočívá v tom, že není tak lehké najít správné potraviny, nebo jejich kombinaci, které by ho dokázaly plnohodnotně nahradit a přitom byly skladné a daly se vzít s sebou na běh.

Zájemcům o problematiku přírodní výživy doporučím knížku Eat and Run od vegana a legendy světového ultra trailu, Scotta Jurka. Eat and Run je zčásti Scottův životopis a zčásti se zabývá právě výživou při běhu. Knížka je také plná veganských receptů nejen klasických jídel, ale i těch, které Scott jí při závodech namísto energetických gelů. Sehnat se dá v angličtině na bookdepository.co.uk od 230,- (27.3. 2013 předobjednávka 2. vydání, paperback), poštovné z bookdepository je zdarma a knížky bez problémů chodí.

Dávkování

Optimální rozložení dávek v průběhu tréninku se může lišit člověk od člověka a stejně jako s nežádoucími účinky na zažívání i tady je dobré zkoušet. Nečekejte intenzivní proud nové energie, takový účinek mohou mít pouze gely s vysokým obsahem povzbuzujících látek. Většinou se gel projeví v řádu minut pocitem větší svěžesti, ale i to se odvíjí od stavu, v jakém gel sníte. Vždy je dobré gel něčím zapít. Při závodu je perfektní příležitost pro aplikaci těsně před občerstvovací stanicí. S tím je dobré počítat a rozvrhnout podle toho jednotlivé dávky.

Jako vodítko pro konkrétní dávkování můžeme použít tabulku společnosti Enervit. Podobná doporučení bývají často přehnaná, ale na druhou stranu je vždy lepší být zásobený více, než vůbec.

Není gel jako gel

Energetické gely můžeme rozdělit na dvě základní skupiny. První z nich obsahuje pouze jednoduché cukry, které se rychle vstřebávají do organismu a dodávají energii. Druhá skupina je kromě cukrů obohacená i o další látky, které mají na organismus nejrůznější účinky. Nejčastěji jde o povzbuzující složku jako je kofein, guarana, nebo taurin.

Nejčastější obsažené látky

  • Taurin/Guarana/kofein: Působí jako stimulanty, povzbuzují organismus, zvyšují koncentraci. Po rychlém nástupu ovšem následuje stejně rychlý pád z důsledku vyčerpání velkého množství energetických zásob vlivem povzbuzení organismu. Ideální jako nakopnutí ve finální části závodu, nebo pro povzbuzení při mnohahodinových akcích.
  • BCAA: Aminokyseliny L-Leucin, L-Isoleucin, L-Valin. Výrazně pomáhá snižovat odbourání svalových bílkovin a tím svaly chránit při úplném vyčerpání zásob cukrů. Také pomáhá k regeneraci a růstu aktivní svalové hmoty.
  • Glycin: Jedna z nejdůležitějších aminokyselin, která stimuluje tvorbu kreatinu - látky dodávající okamžitě využitelnou energii.
  • Sodík: Zadržuje vodu v organismu a chrání tak tělo před ztrátami vody. Při námaze je potřeba jeho větší množství v organismu.
  • Draslík: Jeho nedostatek v těle způsobuje svalové křeče. Uvolňuje napětí a zklidňuje organismus.
  • Vitamíny: Mají nejrůznější funkce, v energetických gelech se pravděpodobně používají díky účasti při přeměně tuků a cukrů.

Přehled značek

Pojďme se podívat na konkrétní značky a produkty, které jsou dostupné na českém trhu. Na rozdíl od batohů uvádím doporučenou maloobchodní cenu, protože ve vyhledávání produktů typu zboží.cz by mohlo docházet k výrazným odchylkám mezi hledaným dotazem a výsledkem.

Enervit

Dobře známá značka, která se specializuje výhradně na potřeby vytrvalostních sportovců. Vysoká kvalita je v tomto případě, jak už to tak bývá, vykoupena vyšší cenou. I přes to je to značka velice oblíbená a často užívaná. Koncentráty Enervit mají hustotu, která připomíná spíše vodu, než gel, nelepí a bez problémů se polykají. Díky tomu není tak nutné je zapíjet.

Za pozornost také stojí dva krátké články o sportovní výživě, které můžete najít na jejich webu. Jak využívat potenciál sportovní výživy a Jak se stravovat a pít při sportu. Doporučuji přečíst.

ENERVITENE koncentrát (60 ml) za 83,-
Nutriční hodnoty na 100ml:
Energetická hodnota: 186Kcal/796Kj
Sacharidy: 46,4g
Vitamíny: B1, B2, B6, PP

ENERVITENE Sport Competition (60ml) za 103,-
Nutriční hodnoty na 100ml:
Energetická hodnota: 186Kcal/796Kj
Sacharidy: 46,8g
Kofein: 42mg

ENERVITENE Sport Gel (25ml) za 47,-
Nutriční hodnoty na 100ml:
Energetická hodnota: 285Kcal/1210Kj
Sacharidy: 71,2g
Vitamíny: B1, B2, B6, PP
BCAA


PowerBar

Nepříliš rozšířená avšak vysoce kvalitní značka. Používá pro výrobu některých svých gelů opravdové ovoce a spousta vytrvalostních sportovců, kteří gely obecně nesnesou, najdou řešení právě v PowerBaru. Oproti Enervitu jsou gely od Powerbaru opravdu husté a doušek vody na zapití jejich konzumaci velmi zjednoduší.

Nutriční hodnoty na 100g:
Energetická hodnota: 261Kcal/1109Kj
Sacharidy: 6g
Sodík

Nutriční hodnoty na 100g:
Energetická hodnota: 261Kcal/1109Kj
Sacharidy: 6g
kofein: 122mg
Sodík

Nutriční hodnoty na 100g:
Energetická hodnota: 261Kcal/1109Kj
Sacharidy: 6g
kofein: 122mg
Sodík

Nutrend

Oblíbená česká firma, která je známá i díky spolupráci s českým a slovenským olympijským výborem. Na gelech od Nutrendu mnoho českých běžců začínalo a nejen díky příznivější ceně u nich také mnoho skončilo.

Nutriční hodnoty na 100g:
Energetická hodnota: 165Kcal/702Kj
Sacharidy: 39g
Taurin: 667mg
Glycin: 667mg
BCAA

Nutriční hodnoty na 100g:
Energetická hodnota: 177Kcal/755Kj
Sacharidy: 43g
Taurin: 909mg
Glycin: 909mg

Inkospor

Původem německý výrobce, ke kterému není moc co dodat. Obvyklá cena, vysoká kvalita, komplexní nabídka produktů. Stejně jako žádná z předchozích značek, ani Inkospor nelze jednoznačně vyzdvihnout, nebo zatratit.

Nutriční hodnoty na 100g:
Energetická hodnota: 275Kcal/1168Kj
Sacharidy: 68g
Sodík
Vitamíny: B1
Příchuť Ice tea jako jediná obsahuje guaranu: 390mg

Závěr

Gely jsou užitečná věc, bez které to často nejde, pokud si nechceme zbytečně komplikovat život. Není radno ale podcenit testování, jak na ten který gel váš organismus reaguje. V příštím díle seriálu o běžecké výživě se podíváme na iontové nápoje.

Otázka do davu

Používáte energetické gely? Pokud ano, jaké značky a jak jste s nimi spokojení? Měli jste někdy problém, že vám gel rozhodil žaludek?

pondělí 25. března 2013

Běžecké batohy: když se musíte spolehnout sami na sebe

Běžecký batoh rozhodně nepatří mezi tu část vybavy, bez které by se neobešel žádný běžec. Ke koupi batohu vidím dva hlavní důvody.

Prvním z nich je obliba v dlouhých (3+ hodin) bězích mimo civilizaci, obzvláště pak v horách, kde se běžně může stát, že za celý den nenarazíme na živou duši a počasí se může měnit velmi rychle. Při takovém podniku je takřka nezbytné s sebou mít nejen dostatek tekutin a energie, ale i odpovídající oblečení a alespoň nejzákladnější zdravotní pomůcky pro případ nouze. Do toho spadá i účast na dlouhých závodech bez zajištění, nebo s velkými rozestupy mezi občerstvovacími stanicemi.

Druhá varianta, proč investovat do běžeckého batohu má tradičnější charakter. Čím dál více lidí v dnešní době používá běhání jako dopravní prostředek a ranní běh do práce tak není ničím výjimečným. Pokud ale nemáme to štěstí a v práci nás nečeká dostatečné zázemí, je třeba si potřebné věci (civilní oblečení apod.) nést s sebou na zádech. V tom případě je batoh jediné možné řešení.

Tahat s sebou batoh na kratší běhy, nebo na trasy, které vedou civilizací a je na nich možné doplňovat tekutiny z jiných zdrojů (kiosky, hospody, čerpací stanice) považuji za zbytečnost. Bohatě stačí ledvinka, peníze v kapse na případný nákup, nebo lahev do ruky podle osobních preferencí.

Občas se mi stává, že vidím někoho s batohem na městském maratonu, kde je občerstvení každých maximálně 5km. Nevím o horším nápadu, který by běžec mohl dostat. Krátká vzdálenost spolu s rovným profilem zaručuje, že to na další občerstvovačku nikdy nebude trvat dlouho a tak jedinou funkcí, kterou batoh plní je závaží, které vás táhne dolů a brzdí.

Pojďme se podívat na jednotlivé parametry běžeckých batohů a na přehled a zhodnocení konkrétních produktů.

Hydrovak vs Lahve

Hlavním důvodem, proč si s sebou na výběh bereme batoh je možnost osadit ho hydrovakem o velkém objemu a tím si zajistit dostatečnou zásobu tekutin. Druhou variantou je dát místo hydrovaku přednost několika bidonům. Obě varianty mají své pro a proti.

Hlavní výhodou hydrovaků je volitelně velký objem (1l až 3l), rovnoměrné rozprostření na zádech (nebo na bedrech v případě Inov-8 H2orizontal reservoiru) a bleskurychlý a snadný přístup k tekutinám. Nevýhody spočívají v obtížném čištění, složitějším plnění při závodu - je třeba sundat batoh ze zad - a v neposlední řadě v tom, že nemáme přehled, kolik vody nám ještě zbývá. Toto se dá vyřešit měřičem průtoku, za který si ale musíme připlatit. Pokud máme v plánu běhat v mrazu je bezpodmínečnou nutností dokoupit neoprenové pouzdro na hadici a profukovat tekutinu zpátky do vaku, aby nezamrzala.

Oproti hydrovakům máme u lahví dokonalý přehled, kolik vody už se vypilo. Můžeme si rozdělit různé nápoje do jednotlivých bidonů a i čištění je výrazně jednodušší. Abychom ale dokázali systém lahví naplno využít, je potřeba, aby zvolený batoh měl na hrudníku kapsy, do kterých budou bidony pasovat. Problém nastává v zimě, kdy nezbývá, než koupit lahve speciálně zateplené. Další nevýhodu vidím v limitovaném objemu. Nést na hrudi větší, než 0,7l bidon je už značně nepohodlné a to nás limituje na max 1,5l na jedno doplnění/výměnu a tím nás nutí k zastavení a k sundavání batohu (pokud nedoplňujeme na občerstvovačce.

Osobně volím kombinaci obou způsobů. Na zádech nosím 1,5l hydrovak s iontovým nápojem a na hrudi 0,7l lahev s čistou vodou. Výsledné 2,2l bez problému vystačí i na několikahodinový letní běh.

Objem batohu

U objemu úložného prostoru záleží jen a pouze na vašich konkrétních požadavcích. Sehnat se dají:

  • 3-5l batůžky, kam se vejde hydrovak, nějaká ta sušenka, gel, doklady a nic víc.
  • 10-14l batohy, do kterých už bez obtíží dáte povinnou výbavu většiny horských závodů.
  • 15l+ batohy budou nejlepší volbou, pokud potřebujete běhat do práce s notebookem, nebo jinou objemnější věcí, případně se chystáte na vícedenní akce.

Konstrukce

Nejpodstatnější rys běžeckého batohu je jeho konstrukce a stabilita na zádech. Suverénně nejlepším provedením je konstrukce podobná vestě, kdy batoh sedí na lopatkách, končí na spodní hranici žeber, úplně postrádá bederní pás a ukotven je strečovými prsními popruhy. Tato varianta může být (ne vždy) oproti klasickým batohům dražší, ale také je výrazně stabilnější. Neposkakuje, ani nijak nelimituje v pohybu i při plném naložení. Neváhal bych si za kvalitní batoh připlatit především kvůli zmíněné konstrukci a kvalitnějšímu provedení. Nemusíte se pak bát, že Vám bude poskakováním ničit drahé bundy a rozdírat funkční trička. "Vestové" batohy mají v portfoliu společnosti Salomon, UltraSpire, The North Face, Camelbak a mimo český trh  Ultimate Direction.

Velikost

Většina běžeckých batohů má velikost univerzální, ale najdou se modely, které postrádají možnost poupravit rozměry popruhů a jsou k dostání v několika unifikovaných velikostech. Ať už bude u vybraného modelu svítit velikost UNI, S, M, nebo L... stojí za to batoh pořádně vyzkoušet a nedělat kompromisy

Co všechno by měl běžecký batoh obsahovat

  • Samostatnou přihrádku na hydrovak
  • Kapsy na hrudi, ať už na lahve s vodou, nebo na gely
  • Oka na uchycení a zafixování hadičky od camelbagu
  • Oka na uchycení trekových holí a jiného vybavení
  • Popruhy na stažení a snadné poupravení velikosti
  • Kapsy na zádech přístupné bez nutnosti batoh sundat (na čelovku, odložené čepice, rukavice...)
  • Hlavní úložný prostor rozčleněný do více částí.
  • Prodyšný materiál na zádech

Přehled modelů

Salomon

Především kvůli vyšší ceně častokrát proklínaná francouzská značka, která dělá jedny z nejlepších běžeckých batohů, které se dají sehnat a není to jen marketingovou masáží. Jestliže proti botám z dílny Salomonu mám jisté výhrady a životnost především S-LABových modelů není nijak oslnivá, proti batohům nelze říct křivého slova. Na výběr jsou dvě řady, závodní Advanced Skin a turisticko-běžecká Skin pro. Rozdíly jsou minimální. Batohy Advanced Skin mají fixní nenastavitelnou velikost, jsou z lehčích a prodyšnějších materiálů a lehce se liší rozměry, jinak jsou s řadou Skin pro naprosto totožné. Vestová konstrukce, která padne každému, strečové rovnoměrně rozprostřené prsní popruhy, přihrádka na hydrovak, kapsy na lahve a gely na hrudi, otevřené kapsy na bedrech, úložný prostor rozdělený na dvě samostatné zóny, odolné a prodyšné materiály.

Salomon advanced skin 5 od 2 190,-

Salomon advanced skin 12 od 3 771,-

Salomon skin pro 3 od 1 925,-

Salomon skin pro 10+3 od 2 590,-

Salomon skin pro 14+3 od 2 915,-





UltraSpire

V Čechách nepříliš známá značka, která ale umí vyrobit srovnatelně kvalitní vybavení. Kromě propracovaných vzájemně propojitelných systémů ledvinek dělá UltraSpire i velmi lehké batohy se spoustou kapes a volitelným objemem. Koncept, který se nezrodil nikde jinde než na závodu UTMB. Kromě batohů jsou k dostání i speciální vesty pro běžce, kteří preferují lahve a minimální úložný prostor.

UltraSpire Kinetick LG za 2 720,-

UltraSpire Surge za 2 220,-

UltraSpire Omega za 2 960,-

UltraSpire Fastpack za 3 460,-




Camelbak

Camelabak je tradiční značka, kterou má spousta z nás uloženou v paměti jako synonymum k hydrovakům a která dělá dlouhá léta kvalitní především cyklistické, ale i běžecké batohy u kterých se dá spolehnout na způsob provedení i kvalitu materiálů. Bohužel se mi tyto běžecké modely nepovedlo najít v žádném českém internetovém obchodě, ale věřím, že u nás sehnat půjdou.

Camelbak Marathoner Vest

Camelbak Ultra LR Vest


Závěr

Tolik k běžeckým batohům a vestám. Spolu s vašimi požadavky a výše zmíněnými parametry by neměl být problém vybrat batoh, který Vám ideálně sedne a bude dobře sloužit v horách stejně jako cestou do práce. Při zkoušení dávejte pozor, aby nikde nic netlačilo a nedřelo. Pokud budou mít v prodejně "umělou" náplň, abyste si vyzkoušeli, jak se batoh chová při zatížení, bude to jen dobře. V opačném případě bych neváhal si s sebou nějaký pseoudoobsah vzít, protože spousta batohů na prázdno sedí výborně, ale kámen úrazu je právě v plném zatížení.

Otázka do davu

Běháte s batohem? Jakou značku a model preferujete a jak se Vám s ním běhá?

neděle 24. března 2013

Výběr z termínovky jaro 2013


Čas neúprosně utíká a první třetina roku 2013 je prakticky za námi. Spolu s ní končí i období zimních objemových tréninků a začíná maraton závodů, jak už bylo zmíněno v předchozím článku. Nejen silnicí ale živ je běžec, a tak se dopodrobna podíváme na to, kde a kdy stíhat vteřinky na certifikovaných silničních tratích, ale stranou nezůstanou ani krosové akce, které při současném boomu trailového běhání rostou jako houby po dešti.

Duben

Duben hned na začátek nabídne dilema pro ty z nás, kteří nepohrdnou silnicí, ale rádi se vypraví i do hor. O přízeň běžců už tak v tomhle termínu tradičně soupeří Pražský půlmaraton a první Horská výzva v Jeseníkách. Zbytek měsíce je pak ve znamení především silnice a půlmaratonů.

Horskou výzvu jsem sice nikdy neběžel, zato Jeseníky mám proběhané křížem krážem, ať už na vlastní pěst, nebo v rámci Jesenického maratonu a krajina je to přenádherná. Navíc na době konání první HV bývá obvykle nahoře v kopcích ještě spousta sněhu, takže to rozhodně nebude procházka růžovým sadem, ale poctivá dřina. Hlavní nevýhodu Výzvy vidím v nutnosti běžet ve dvojici. Trasa není tak dlouhá, aby to bylo potřeba a běžec se srovnatelnou výkonností a nadšením pro podobné horské zběsilosti se hledá dost obtížně.

Hervis 1/2Maraton Praha - 6.4. 2013

Tradiční akce zahajující každoroční půlmaratonskou smršť. Trasa je hodně rychlá, ideální na posouvání časových rekordů. Jediná nepříjemnost, která může běžce potkat je vítr na Rohanském nábřeží v závěrečné fázi závodu. Kdo Prahu už běžel, jistě dosvědčí.

Třebíčský půlmaraton - 13.4. 2013

Zajímavá výplň mezi masovějšími akcemi je nově k dispozici v podobě punkového Třebíčského půlmaratonu s minimálními náklady a v komorní atmosféře pár (desítek) běžců. Trať vede především po polních cestách okolo Třebíče a na místní poměry se jí povedlo vést s hodně rovným profilem. Kdo to máte do Třebíče kousek a rád byste si v tom termínu zaběhl něco delšího, s tím se potkáme na startu.

Pardubický Vinařský půlmaraton - 20.4. 2013

Další z každoročních jistot v jarní termínovce. MČR v půlmaratónu v Pardubicích. Běhají se tři okruhy městem a trať je prý proklatě rychlá. Velká výhoda je i nabité startovní pole a tak běžec určitě nepoběží sám ani na časy, na které už není k dispozici žádný vodič.

Půlmaraton Brno - 20.4. 2013

Naprosto nepochopitelnou věc provedli organizátoři v Brně. Šli s termínem proti půlce v Pardubicích a tak se bojím, že na startu bude jen pár místních běžců. Je to velká škoda, že Brno, jedno z našich největších měst, nemá adekvátní běžeckou silniční akci. Nicméně dvoukolová trať vedená přes Brněnské Výstaviště s okruhem po velodromu vypadá rychle a zajímavě, takže jsem nakonec skorodomácímu Brnu dal před Pardubicemi přednost, tak uvidíme, jakou úroveň se podaří pořadatelům zajistit.

POŠUK - POŠemberský Ultra Kros - 27.4. 2013

Barvy běhání po lesích hájí v druhé polovině dubna středočeský POŠUK a podle ohlasů z prvního ročníku se jedná o hodně povedenou akci. 16,5km spolu s náročným profilem a v období, kdy se výrazně zvedá teplota vzduchu dokáže pěkně potrápit.

Květen

Teplota stoupá, zavařit se na kratších a rychlejších trasách není žádný problém a tak je čas přesunout se do lesů, nebo na delší distance. Hlavními květnovými trháky jsou Pražský maraton a o týden později trailový ŠUTR54(72) Michaela Dobiáše, který se běží rovněž v Praze v Šárecko-Haunspaulských lesích, který je letos na čtyřkolové, 72km dlouhé, variantě i kvalifikací na MS v ultratrailu.

Běh za sedmizubým hřebenem - 1.5. 2013

Začátek měsíce startuje v Boskovicích prvním závodem Salomon Trail Running Cupu a pro moraváky, kteří to budou mít do Českého Brodu na POŠUK daleko je to více než důstojná náhrada.

Pelhřimovský běh - 4.5. 2013

Ještě, že tenhle článek píšu, protože jsem se díky němu dozvěděl o závodu v rodném Pelhřimově jen pár metrů od domu v městských sadech. V roce 2010, kdy jsem s během začínal se tam konala desítka každý měsíc a jednou za rok půlmaraton, ale poslední dobou je to se závody bohužel slabší a tak jsem rád, že se opět najde někdo, kdo se postará o organizaci. Pokud máte v sobotu volno a Pelhřimov v dosahu, přijeďte se k nám podívat, můžu slíbit, že trasa bude povedená.

Maraton Praha - 12.5. 2013

Notoricky známá akce s obrovskou masou běžců na startu a mezinárodním startovním polem, u které se asi není třeba dlouze rozepisovat. Snad jen poznámkou, že pokud je to váš první maraton, dejte pozor na vedro, které umí v květnu už pěkně potrápit.

ŠUTR54 - 18.5. 2013

Už legendární akce, která začala jako společné proběhnutí pár kamarádů a dotáhla to až na kvalifikaci na MS. Šárecko-Hanspaulský Ultra Trail je trailový okruhový závod (jedno kolo měří 18km) a každý běžec si může "naložit, na kolik se cejtí". Jasná jednička a povinnost mezi květnovými závody. Kvůli krásné trase, ale především perfektní armosféře, která celý podnik obklopuje je to jedna z mých nejoblibenějších akcí a zpestřuje jarní a podzimní běžeckou termínovku.

Tolik k jarním závodům, které mám rád a pravidelně se jich zúčastňuji, nebo mě zaujali a počítám s nimi do budoucna. Letos se chystám na start 5 závodů z tohohle výpisu. Zbylých 5 nestíhám termínově, nebo jako v případě Pražské půlky jsem promeškal registraci. Můžeme se potkat na startu Třebíčského půlmaratonu, půlmaratonu v Brně, v Boskovicích na Sedmizubém hřebenu, v Pelhřimově nebo na ŠUTRu. Přeju hodně štěstí, rychlosti a síly na vámi vybraných závodech a ať vám to běhá.

Otázka do davu

Je, nebo není tu váš oblíbený jarní závod? Na jaké akce se chystáte a jaký máte názor na ty výše popsané?

sobota 23. března 2013

V čem dobývat silnici?





Jarní sezóna v březnu odstartovala na desítce v Kbelích a teď nás čeká spousta rychlých silničních závodů. Ať už se chystáme na půlmaraton do PrahyPardubicBrnaKarlových varůČeských Budějovic, nebo Olomouce, Pražský maraton, nebo dokonce někam do zahraničí, většina z nás jistě myslí na posunutí osobního rekordu zase o kousek dál proti proudu času.

Žádná zázračná bota nenahradí poctivý trénink a dřinu, bez které se dá lepšího času dosáhnout jen stěží. Dobře zvolená závodka ale přece jen může mít v klíčový okamžik výrazný vliv.

Proč zvolit závodní botu?

Běžet závod v hraničním tempu v těžké, měkké a silně vytlumené objemovce je úplně o něčem jiném, než když obujete její lehčí a mnohem dynamičtější kolegyni z řad silničních závodních bot. Váhový rozdíl může být až dvojnásobný a to už opravdu poznáte a nemusíte na to běžet ani příliš rychle.

Například Nike Vomero 7+ se svými 358g je dvakrát tak těžší než Nike Flyknit Racer s muší vahou 159g. Pokud se podíváme na NB, pak mezi M1080 - 264g a modelem MRC1600 - 153g bude rozdíl 111g, to taky není zrovna málo. Uvedená váha platí pro velikost US9.

Kromě výrazného váhového rozdílu je dalším plusem pro závodku i vyšší tvrdost a dynamika. V takové botě se vám lépe poběží rychle a také se bude lépe udržovat tempo. Možná si říkáte, že to je záležitost jen pro špičkové atlety, kteří to tam při maratonu buší po 3:30/km a rychleji. Výhody lehčí a dynamičtější boty ale využijete, i když poběžíte v tempu výrazně pomalejším. Doporučuji to vyzkoušet na vlastní nohy. Navíc na rozdíl od treter nejsou v závodních silničkách žádné další podúrovně elitních bot, takže běžně koupíte ty samé, ve kterých se lámou světové rekordy a to často i za nižší cenu, než na kolik vás vyjde tréninkový model.

Proč NEzvolit závodní botu?

Nedá se říct, že závodka by byla optimální volba pro všechny běžce, kteří se chystají na závod. Zejména ti, kteří před sebou mají svou premiéru a nemají za cíl konkrétní čas, ale například uběhnout celou vzdálenost v kuse, jistě ocení botu s úplně odlišnými vlastnostmi. Pro takového běžce bude tréninková pohodlná, vytlumená bota pravděpodobně mnohem pohodlnější a teprve až začne mít časové ambice a bude chtít na zvolené trati kromě dokončení i zrychlit, přijde čas se porozhlédnout po nějakém tom závodním modelu.

Výhody závodní boty

  • nízká váha 
  • vysoká dynamika a svižnost 
  • dobrá prodyšnost 

Nevýhody závodní boty

  • nízká životnost (okolo 500 km) 
  • nižší komfort; pohodlnost nepatří mezi preferované atributy 
  • výrazně nižší míra tlumení a tím i horší absorpce nárazů při dopadu 

Z obchodu rovnou na start

Spousta lidí má potřebu botu před závodem nějakým způsobem zaběhnout a rozšlápnout. Jak ze shrnutí nevýhod plyne, závodky obecně nedisponují příliš velkou životností. Ať už se jedná o lehkou síťovinu na svršku boty, jemný vzorek na podrážce nebo tlumicí materiál v mezipodešvi, nedá se očekávat, že by taková bota vydržela o moc víc než zmíněných 500 km. Proto byste se zabíháním takové boty a jejím prvním nasazením na závod po desítkách kilometrů připravili o její nejlepší vlastnosti. Pokud je správně zvolená velikost a střih, nic nebrání tomu botu vzít na startovní čáru ještě vonící novotou. 

Shrnutí

Co nám z toho všeho plyne? Jak už název napovídá, na závod je závodka perfektní volba, ale rozhodně není z ekonomických ani zdravotních důvodů vhodná pro dlouhodobý distanční trénink, pokud nedisponujete optimální technikou běhu a dopadem na střed chodidla. I pro pataře je při občasném použití při závodech a tempovém tréninku riziko minimální, ale dlouhodobým trénováním v závodce by si zadělávali na problémy s klouby a navíc by takovou botu velice rychle úplně zničili.

Optimálním uživatelem závodní boty je jakýkoliv běžec chystající se na libovolné distanci podat své osobní maximum bez ohledu na styl a výkonnost. Závodka je vhodný nástroj, který vám pomůže přiblížit se vysněnému času.

Jak vybrat?

Nemůžu napsat, že Adidas je nejlepší nebo New Balance nejhorší volba. Nebyla by to totiž pravda. Jednotlivé značky a konkrétní modely se mezi sebou nedají dost dobře objektivně porovnávat. Každý máme trochu jiné požadavky a představy o ideální botě. Jako u každé běžecké boty i tady platí, že je potřeba vyzkoušet co nejvíce možností a vybrat tu, která nám osobně nejvíce vyhovuje. Značka, barva a další subjektivní prvky by neměly hrát při výběru žádnou roli.

Konkrétní přehled a zhodnocení jednotlivých modelů vydá na samostatný článek, a tak se k němu vrátíme zase někdy příště.

Otázka do davu

V čem Vy nejradši běháte závody? Volíte botu závodní, tempovou, nebo tréninkovou? A jaké s tím máte zkušenosti?

Začínáme







Ahoj, na úplný začátek se sluší, abych se představil. Jmenuji se Vítek Kněžínek, budu hlavním autorem obsahu tady na webu, jestli se ke mně časem někdo přidá, budu jenom rád. Co se běhu týče, nedá se říct, jestli mám radši dlouhé ultra v horách, nebo rychlé městské silniční závody. Obě disciplíny mají svoje kouzlo a svým způsobem mě baví.

Podobně to je s botami. V létě se rád proběhnu úplně naboso, ale při druhé fázi náročného tréninku nepohrdnu ani hodně tlumenou a měkkou botou. Podle toho vypadá i můj botník, kde se dají najít modely různých šířek, míry tlumení, dropů a značek. Zastávám názor, že žádná bota není špatná, když se používá s rozumem a k adekvátnímu účelu.

Už rok trávím při studiu na brigádě v brněnském Triexpertu, kde se mi povedlo nasbírat hodně zkušeností nejen s běžeckým vybavením, ale s během obecně.

Nicméně Botárna vzniká jako ryze soukromý projekt běžce běžcům, který s Triexpertem jako takovým nemá žádné oficiální propojení. Když pominu vědomosti, o které se s vámi budu dělit, a ke kterým jsem přišel prací tam. Každopádně žádnou reklamu ani promo články tu nenajdete.

A o čem vlastně budu psát? Samotný název je lehce zavádějící, protože psát se bude celkově o běžecké výstroji a výzbroji, ať už to budou boty, oblečení, batohy nebo jiné příslušenství, které mi prošlo rukama. Kostru webu budou tvořit recenze produktů, které sám aktivně využívám, ale nevyhneme se ani článkům o věcech, které sice nepoužívám, ale troufnu si odvodit, že o nich vím dost, aby to vydalo na informačně přínosný článek. Další sekcí bych se rád věnoval věcem, které se na českém trhu nevyskytují buď vůbec, nebo se shání jen velmi obtížně. Tyto články tu budou především pro ty z Vás, kdo máte možnost nakupovat na západním trhu nebo jako vlaštovky v případě, že se zmiňované vybavení do Česka přece jen dostane. Kromě recenzování nejrůznějších věciček se dostane i na běžeckou literaturu, sportovní výživu, závody, techniku, zásadní běžecké otázky a běh obecně.

Tak, to by asi pro začátek stačilo, nebudeme to přehánět. Doufám, že tu každý najde užitečné informace. Sdílení po síti na oplátku velice potěší, stejně jako komentář pod článkem. Přeji příjemné čtení.

PS: Omluvte, prosím, pravopis, bojím se, že na důkladnou korekturu už nebudu mít sílu ani dostatek času. #Vypadá to, že se sehnala korektura, tak snad to přece jen s tou úrovní výhledově nebude tak zlé.